Březen 2008

Narozky!!

4. března 2008 v 16:52 | Lenka |  Novinky
Ahoj , dovoluji si říct, že 3.3.2008 oslavila fenečka Jessie z Kublova své 5 narozeniny!! Přejeme jí mnoho štěńátek, krásné prožití dalších let a hlavně sílu její paničce, která se o ní tak skvěle stará!

Na návštěvě u Ireny Wildtové

4. března 2008 v 16:49 | Lenka |  Jezevčíci a jejich život
Cestou k paní Wildtové mě napadaly různé zvědavé otázky. Tramvaj, jedoucí pražským Podolím, najednou ohlásila stanici "Kublov". Byl jsem na místě. Na vizitce, kterou jsem držel v ruce stálo: Trpasličí a králičí jezevčíci, černí dlouhosrstí s pálením. Chovatelská stanice "Kublov". V duchu jsem si slíbil, že se nesmím zapomenout zeptat, co to slovo vlastně znamená...
Pečlivě zkontrolován čtyřmi nosy jezevčíků usedám do křesla a přichází hned první překvapení: Paní Wildtovou jsem potkával na výstavách a vždy na mě působila dojmem zkušené chovatelky, která měla psy odjakživa. A také dojmem, že své jezevčíky opravdu miluje. Ten druhý dojem byl správný, avšak v prvním odhadu jsem se mýlil. K mému překvapení paní Wildtová přiznává, že k chovu psů přišla celkem kuriózním, i když ne neobvyklým způsobem. Žádná kynologická rodinná tradice, volný čas vyplněný výchovou dvou dětí, plaváním, tenisem a lyžováním. Navíc toho volného času nebylo příliš, protože paní Wildtová pracovala mnoho let jako vrchní sestra na lékařské pohotovosti.
První pes do domácnosti přišel vlastně jako lék na stýskání před patnácti lety. Syn odešel na vojenskou službu a tehdy patnáctiletou dceru Míšu přepadl stesk po bratrovi. Vysnila si tedy pejska. Její spolužačka kdesi u Jiráskova mostu nalezla opuštěného černého dlouhosrstého jezevčíka. Samozřejmě skončil v domácnosti Wildtových. Andy, jak mu tehdy říkali, byl však povahou tulák a tak během jedné vycházky na Vyšehrad navždy zmizel. Na inzerát se podařilo sehnat dlouhosrstou fenku Dianu, které se říkalo Dita. Zájem dospívající dcery o fenku však poněkud polevil a tak jednoho dne stanula paní Wildtová s Ditou u veterináře na očkování. Lékař upozornil, že fenka je hezká a "že by se s ní něco mělo dělat..." To "něco dělat" obsahovalo členství v mysliveckém svazu (na výjimku), svod, výstavu, zkoušky. Kolik z nás bylo takto překvapeno a netušili jsme, co vše si koupí štěněte způsobíme. Asi nejdůležitější je potkat správné lidi, ochotné pomoci a poradit.
Paní Wildtová tak poznala skvělou chovatelku jezevčíků paní Evu Šimonovou, Ing. Tomáška, který pomohla radou, Lenku Fairaislovou a Jiřího Potužáka, kteří pomohli s výcvikem. Vzpomíná na pana Charouzka, který choval ohaře. Neméně důležitá je ale podpora a zázemí vlastní rodiny. Obojí naštěstí nescházelo. Paní Wildtová přiznává, že lov a střílení nenávidí. Charakterizuje se jako člověk, který vytahuje vosu, topící se ve šťávě. Na druhé straně vidí, že lovecký pes při práci prožívá skutečnou radost a vůně lesa je mu nade vše. Svod, výstava i zkoušky jsou tedy šťastně složeny a nastává období chovatelství. První krytí fenky Dity probíhá poněkud úsměvným způsobem, i když asi trochu proti chovatelským řádům. Paní Wildtová totiž nachází na vratech otevřeného dvora cedulku o tom, že majitel psa musel odejít. Pejsek Amik je prý ve třetím kotci vpravo, tak ať si prý nakryje...
Fenka má nakonec šest zdravých štěňátek a tento chovatelský úspěch ještě za rok opakuje. Zanedlouho se však osud této drobné jezevčice má naplnit. Paní Wildtová tráví druhý týden dovolené na chalupě v Jizerských horách a navečer fenku venčí. Ozve se výstřel a následuje setkání s myslivcem, který zalamuje pušku a rychle odchází. Vzhledem k soumraku a malé hmotnosti je fenka nalezena až druhý den ráno, zastřelena 45 kroků od chalupy. Pobyt fenky byl před tím hlášen místnímu hajnému. Totožnost střelce se však nepodařilo prokázat, ke konfrontaci nedošlo, k události prý navíc došlo na hranicích dvou revírů... Jak paní Wildtová dodává, tato zlovůle jí dala poznat do té doby netušenou bolest. Po fence zbylo jen několik novinových výstřižků, ve kterých byla událost popsána a lékařský posudek, ve kterém stojí: 3,5 letá, zdravá fena, střelena broky do týlu. Rána byla přesná, myslivec zkušený...
Po čase odjíždí paní Wildtová s novou, tentokrát králičí fenkou Jackie na krytí do Polska. Paní Krystyna Mieleniec ve Varšavě obývá malý byt spolu s několika fenkami různých rázů, kterým šéfuje nádherný trpasličí jezevčík Flax. Ukazuje se, že jako krycí pes je příliš výborný, protože nešťastné polské chovatelce postupně nakryje všechny fenky různých rázů. Paní Krystýnu přejde trpělivost a od té doby Český šampion Flax bydlí v ulici U Kublova. V této ulici spatří světlo i další půvabná králičí fenka Dorotka. Je zamluvena italskou chovatelkou, která si ji však ke své škodě nikdy nevyzvedne a tak rozšiřuje smečku. Zanedlouho fenka dosahuje titul Interšampiona.
Nastává období tygrovaných jezevčíků. Paní Wildtová odjíždí na krytí do Německa. Záměrně vyhledá tygrovaného jezevčíka původem z Itálie. Genetické vysvětlení této vlastnosti (nikoliv vady!) ponechejme genetikům. Každopádně toto velmi elegantní a ne úplně běžné zbarvení není ničím novým. Tygrovaní jezevčíci dosáhli velké obliby již u dvora císaře Napoleona a rozšířili se především v oblasti Polska a Německa. Z krytí se narodí pět štěňat, z toho jako první v republice dvě tygrovaná. U porodu přítomný MVDr. Palkovič si hned jedno tygrované štěně zamlouvá a není se co divit. Eddy z Kublova vyroste v nádherného psa, který budí pozornost. (Dosáhl titulu Český šampion). Jeho tygrovaný bráška Esso žije v Moskvě a je šampionem mnoha států. Raritou v Evropě je králičí tygrovaná fenka Julie. Paní Wildtová leccos oželela. Plavání, tenis i to lyžování. Zdá se, že láska k jezevčíků ji už neopustí.
A Kublov? Ve skutečnosti se tak jmenuje potok, který skrytě protéká Podolskou ulicí, které dal jméno.

O jezevčících obecně

4. března 2008 v 16:46 | Lenka |  Jezevčíci a jejich život
Jezevčík
(Dachshund)
ZEMĚ PŮVODU
: Německo
POUŽITÍ
: Lovecký pes - práce na povrchu a pod zemí
KLASIFIKACE FCI
: Skupina 4 Jezevčíci
S pracovní zkouškou
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Jezevčík (der Dachshund, Dackel, Teckel) je znám od středověku. Z brakýřů byli postupně vyšlechtěni psi vhodní zejména pro lov pod zemí. Z těchto nízkonohých psů vykrystalizoval jezevčík, který je uznáván jako jedno z nejvšestrann
ějších lovecky upotřebitelných plemen. Vykazuje rovněž vynikající výkony na povrchu - například na lovech s využitím hlasitosti na stopě, při naháňkách a práci na barvě.
Nejstarším chovatelským spolkem pro jezevčíky je Německý klub chovatelů jezevčíků (der Deutsche Teckelklub 1888 e.V.) založený roku 1888. Jezevčík se již po desetiletí chová ve 3 různých velikostech (jezevčík, jezevčík trpasličí a jezevčík králičí) a ve 3 různých druzích osrstění (krátkosrstý, drsnosrstý a dlouhosrstý).
CELKOVÝ VZHLED:
Nízká, krátkonohá, protáhlá, ale kompaktní stavba těla, silně osvalená, se směle vyzývavým držením hlavy a pozorným výrazem obličeje. Celkový výraz je typický pro příslušné pohlaví. Přestože má v poměru ke dlouhému tělu krátké končetiny, je velmi pohyblivý a hbitý.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
S odstupem od zem
ě odpovídajícím zhruba jedné třetině výšky v kohoutku má být délka trupu v harmonickém poměru ke kohoutkové výšce - zhruba 1 ku 1,7 až 1,8.
CHOVÁNÍ/CHARAKTER (POVAHA):
P
řátelské povahy, ani bázlivý, ani agresivní, s vyrovnaným temperamentem. Náruživý, vytrvalý a hbitý lovecký pes s jemným nosem.
HLAVA:
Protáhlá, při pohledu shora a ze strany stejnoměrně se zužující až k nosní houbě, avšak ne špičatá. Výrazně utvářené nadočnicové oblouky. Čenich a nosní chrupavky dlouhé a štíhlé.
MOZKOVNA:
Lebka
: Spíše plochá, pozvolna p
řecházející v lehce klenutý hřbet nosu.
Stop:
Jen naznačený.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba
: Dob
ře vyvinutá.
Morda:
Dlouhá, dostatečně široká a silná. Mordu může pes doširoka otevřít, dosahuje až do úrovně očí.
Čelisti/zuby
: Silně vyvinutá horní a dolní čelist. Nůžkový skus, pravidelný a těsně uzavřený. V ideálním případě plnochrupý se 42 zuby podle zubního vzorce, se silnými, přesně do sebe zapadajícími špičáky.
Pysky
: Pevně přilehlé, dobře kryjící dolní čelist.
Oči:
Středně velké, oválné, dobře široce posazené, s jasným, energickým a přece přátelským výrazem, nikoli pichlavé. Barva zářivě tmavě červenohnědá až černohnědá u všech barev psů. Skelné, rybí nebo perleťové oči u skvrnitých ps
ů nejsou žádoucí, avšak mají se tolerovat.
Slechy:
Vysoko, ne příliš vpředu nasazené, dostatečn
ě, avšak ne přehnaně dlouhé, zaoblené, pohyblivé, předním okrajem přiléhající těsně k líci.
KRK:
Dostatečn
ě dlouhý, svalnatý; pevně přilehlá kůže na hrdle; lehce klenutá šíje, krk volně a vysoko nesený.
TRUP:
Horní linie z profilu:
Harmonicky probíhající od šíje až k lehce spadající zádi.
Kohoutek:
Výrazný.
Hřbet:
Za vysokým a dlouhým kohoutkem v pr
ůběhu následujících hrudních obratlů probíhající rovně nebo lehce skloněný dozadu. Pevný a dobře osvalený.
Bedra:
Silně osvalená, dostatečn
ě dlouhá.
Záď:
Široká a dostatečn
ě dlouhá, lehce spáditá.
Hruď:
Prsní kost dobře utvářená a tak silně vystupující, že se na obou stranách tvoří lehké dolíky. Hrudní koš je při pohledu zepředu oválný, při pohledu shora a ze strany prostorný, umožňující plný vývoj srdce a plic; žebra dosahují daleko dozadu. Při správné délce a úhlení lopatky a pažní kosti zakrývá přední běh při pohledu ze strany nejnižší bod linie hrudníku.
Spodní linie a břicho: Lehce vtažená.
PRUT:
Ne p
říliš vysoko nasazen, nesený v prodloužení hřbetní linie. V poslední třetině prutu je přípustné nepatrné zakřivení.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINA:
Obecně:
Siln
ě osvalená, dobře zaúhlená; při pohledu zepředu suché, rovně postavené přední běhy o dobré síle kostí s tlapami směřujícími přímo vpřed.
Lopatky:
Plasticky osvalené. Dlouhé a šikmo uložené lopatky, t
ěsně přiléhající k hrudnímu koši.
Rameno:
Stejné délky jako lopatka, postaveno k ní tém
ěř v pravém úhlu, se silnou kostí a dobře osvalené, přiléhající k žebrům, ale volně pohyblivé.
Loket:
Ani vbočený, ani vybočený.
Předloktí:
Krátké, avšak tak dlouhé, že odstup od země činí asi jednu t
řetinu kohoutkové výšky. Pokud možno rovné.
Zápěstí:
Zápěstní klouby jsou vůči sob
ě postavené poněkud blíže u sebe, než klouby ramenní.
Záprstí:
Záprstí nemá p
ři pohledu ze strany ani stát strmě, ani nápadně směřovat dopředu.
Přední tlapy:
Prsty t
ěsně přiléhající, dobře klenuté, se silnými, odolnými a pružnými polštářky a krátkými a silnými drápy. Pátý prst nemá žádnou funkci, avšak nesmí být odstraněn.
PÁNEVNÍ KONČETINA:
Obecně:
Silně osvalená, v dobrém poměru k hrudní končetin
ě. Kolenní a hlezenní klouby silně zaúhleny. Zadní běhy rovnoběžné, ani úzce, ani široce od sebe postavené.
Stehno:
Siln
ě osvalené a má být dobré délky.
Koleno:
Široké a silné s výrazným zaúhlením.
Holeň:
Krátká, stojící p
řibližně v pravém úhlu ke stehnu, dobře osvalená.
Hlezno:
Siln
ě šlachovité a suché.
Nárt:
Poměrně dlouhý, vůči bérci pohyblivý, lehce dop
ředu zahnutý.
Zadní tlapy:
Čtyři těsně přiléhající prsty, dobře klenuté. Plně spočívající na silných polštá
řcích.
MECHANIKA POHYBU:
Pohyb má být prostorný, plynulý a s kmihem; hrudní končetiny za pohybu dosahují daleko dopředu a pohybují se nízko u země; se silným posunem a s lehce pružícím přenosem na hřbetní linii. Prut má být přitom nesen v harmonickém prodloužení hřbetní linie, lehce spáditě. V akci vykračují přední i zadní končetiny soub
ěžně.
KŮŽE:
Pevn
ě přiléhající.
OSRSTĚNÍ:
KRÁTKOSRSTÝ
SRST:
Krátká, hustá, lesklá, hladce p
řiléhající, pevná a tvrdá, bez neosrstěných míst.
PRUT:
Jemn
ě, plně, ale ne příliš bohatě osrstěný. Poněkud delší pesíky na spodní straně prutu se nepovažují za vadu.
BARVA:
a) Jednobarevní: Červená, červenožlutá, žlutá, všechny odstíny s černou příměsí nebo bez ní. Přednost je třeba dát čisté barvě a červenou je třeba posuzovat jako hodnotnější než červenožlutou nebo žlutou. Patří sem i psi se silnou příměsí černé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Nos a drápy černé, červenohnědá je také přípustná, ale není žádoucí.
b) Dvoubarevní: Sytá černá nebo hnědá, obě s rezavohnědými nebo žlutými odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraji slechů, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany ocasu. Nos a drápy u černých psů černé, u hnědých psů hnědé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Příliš silně rozšířené pálení je nežádoucí.
c) Skvrnití (tygrovaní, žíhaní): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá). Žádoucí jsou nepravidelné šedé ale také béžové skvrny (nežádoucí jsou velké plotny). Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Barva žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy jako u jednobarevných a dvoubarevných.
DRSNOSRSTÝ
SRST: S výjimkou mordy, obočí a slechů na celém těle podsadou prostoupený, dokonale stejnoměrně přiléhavý, hustý drátovitý krycí vlas. Na mordě je zřetelně utvářený vous. Obočí je husté. Na sleších je osrstění kratší než na těle, téměř hladké. Prut dobře a rovnoměrně, těsně přiléhavě osrstěný.
BARVA:
Převážně barva světlého až tmavého divočáka, p
řípadně barva suchého listí. Dále platí barvy jako u krátkosrstého, popsané pod body a) až c).
DLOUHOSRSTÝ
SRST:
Rovná, lesklá srst s podsadou, p
řiléhá k trupu, prodlužuje se pod krkem a na spodní straně těla, přesahuje slechy, na zadní straně běhů je zřetelně delší osrstění (praporce), své největší délky dosahuje na spodní straně prutu a tvoří tam úplnou vlajku.
BARVA:
Jako u krátkosrstého, popsaná pod body a) až c)
VELIKOST A HMOTNOST:
Jezevčík: Obvod hrudníku přes 35 cm. Horní hranice hmotnosti asi 9.0 kg.
Jezevčík trpasličí: Obvod hrudníku přes 30 až do 35 cm, ve stáří minimálně 15 měsíců.
Jezevčík králičí: Obvod hrudníku až do 30 cm, ve stáří minimálně 15 měsíců.
VADY:
Každou odchylku od výše uvedených bod
ů je nutno považovat za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Při hodnocení se na zuby M3 (3. stoličky) nebere zřetel. Chybění dvou P1 (1. třeňový zub) se neposuzuje jako vada.
Jako vada se posuzuje chybění jednoho P2 (2. třeňový zub), pokud kromě M3 nechybí žádné další zuby, stejně tak odchylka od korektně uzavřeného nůžkového skusu, jako je například klešťový skus.
TĚŽKÉ VADY:
Slabá, vysokonohá nebo při zemi se ploužící postava
Jiné vady chrupu, než které jsou popsané mezi vadami popř. vylučujícími vadami.
Skelné oči u jiných než skvrnitých psů.
Zašpičatělé, silně svraštělé slechy.
Tělo zavěšené v ramenou.
Pronesený hřbet, kapří hřbet.
Slabá bedra.
Silně přestavěný pes (Záď stojí výše než kohoutek).
Příliš slabý hrudník.
Slabiny vtažené jako u chrta.
Špatně zaúhlená hrudní a pánevní končetina.
Slabá, málo osvalená pánevní končetina.
Kravský postoj, sudovitý postoj.
Dovnitř, nebo příliš ven vytočené tlapy.
Natažené prsty.
Těžkopádná, neohrabaná, kolébavá chůze.
OSRSTĚNÍ:
Jezevčík krátkosrstý:
- Příliš jemná, řídká srst. Neosrstěná místa na sleších (kožené uši), jiná neosrstěná místa.
Příliš hrubá, dlouhá srst.
Kartáčovitý ocas.
Částečně nebo v celé délce neosrstěný prut.
Jezevčík drsnosrstý:
Měkká srst, ať krátká či dlouhá.
Dlouhá, ve všech směrech od těla odstávající srst.
Kudrnatá nebo vlnitá srst.
Měkká srst na hlavě.
Vlajka na prutu.
Chybějící vous.
Chybějící podsada.
Krátkosrstost.
Jezevčík dlouhosrstý:
Po celém těle stejnoměrně dlouhé osrstění.
Vlnitá nebo rozježená srst.
Chybějící vlajka na prutu.
Chybějící převislá srst na sleších.
Krátkosrstost.
Silně pěšinkou rozdělená srst na hřbetě.
Příliš dlouhé osrstění mezi prsty.
Velmi bázlivá nebo agresivní povaha.
Předkus, podkus, zkřížený skus.
Chybné postavení špičáků dolní čelisti.
Chybění jednoho nebo více špičáků nebo jednoho nebo více řezáků
Chybění jiného premoláru nebo moláru. Výjimky: Mezi vadami vyjmenované 2× P1, případně 1× P2 bez ohledu na M3.
Odsazený hrudník.
Veškeré vady prutu.
Velmi volné lopatky.
Překlubování v zápěstním kloubu.
Černá barva bez pálení; bílá barva s pálením nebo bez pálení. Jiné zbarvení než vyjmenované mezi barvami.
Pozn.:
Psi musí mít dvě očividn
ě normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí plně v šourku.